Slzy, smutek, vzpomínky, co by bylo, kdyby ... . Otázky. Zemře někdo velmi blízký, stojí to za VELKÉ prd ... . Než se to srovná. Všude. Okolo. V hlavě. Hlavně nezešílet. Najednou tu není. Prázdno. Jsou tu věci. Šaty, klíč, mobil, brýle, holení, cigára, pantofle, dřevo připravené na novou lavičku ..., na chvíli si odskočil a zase přijde. Všechno co máš, v kapse, v šuplíku, v bance, v katastru i na ulici, najednou nepotřebuješ, nevezmeš si to s sebou, usiluješ o to, třeba celý život,  chceš to získat, vlastnit, ale zůstane to tady. Co že je najednou důležité? Život věčný ... . 

Člověk míní a Bůh mění ... . Je príma, že je tolik krásných věcí, zážitků, lidí, přírody kolem nás! Doprčic, vždyť je to tak jednoduché radovat se, ze všeho a z každého. Že to nejde? Zkus to jako já, otoč hlavu třeba dozadu nebo nahoru, hejbnout se a prostě začít! 

Uááá trocha času na oblíbené aktivity! Sluníčko svítí, tedy teď už ne :-) a jaro ve vzduchu čím dál víc a to je pořádný důvod k celkové očistě nejen ducha. Takže jsem si nalila sklenku vína červeného a jdu se vykoupat! ChaChá!

Dole, hluboko pod ním, ubíhaly velké i malé domy, auta i vlaky. A za městem se rozprostíralo široko daleko veliké moře s parníky a plachetnicemi a uprostřed něj plaval malý, nádherný ostrůvek. Něco takového Krtek ještě v životě neviděl. "To je ale báječný svět!" (z pohádky Krtek a reketa)

Přežraná zvířata! Žofie přinese myš, samozřejmě živou, pustí ji v chodbě a dožaduje se pochvaly! Myš stojí, čučí a vůbec se nehýbe, volám ŇuŇu našeho lovce myší a co že to? Zírá pes, z druhé strany zírá kočka, myš stojí uprostřed, a já zírám taky! VIZÍR! Oni ji vůbec nechtějí!!! Ale co to? Po chvíli se myš hejbne, já přestávám hudrat, Žofie se stahuje k ústupu a ŇuŇa vyráží - jedním hmatem myš zakouslaaaááá ...